Soukromé podnikání je teoreticky snadná záležitost. Jde tu přece jenom o to, aby se v soukromém podniku vytvářely určité hodnoty, které se za odpovídající cenu někomu prodají a tím se vytvářejí zisky, které slouží těm podnikajícím i jejich případným zaměstnancům jako zdroj obživy.
V podnikání se prostě nějaké peníze investují, pak se tu něčemu přidá určitá hodnota, ta se se ziskem zpeněží, zaplatí se povinné odvody a třeba i investice do takové firmy, a to, co zbude, slouží podnikatelům k jejich vlastní obživě. Jak prosté!
Jenže ono to zase až tak prostinké není. Realita nejednou není taková, jaká by vzhledem k oné teorii měla být. Což znamená, že se třeba někdy nedosahuje takových zisků, jaké by byly potřeba. Někdy nejsou zákazníci ochotni zaplatit tolik, kolik by se po nich mělo požadovat, někdy se kupci toho zde vytvářeného ani nenajdou, někdy jsou vstupy příliš drahé, mohou vznikat nenadálé škody, růst povinné platby a podobně, a to vede k tomu, že si podnikatelé prostě dost nevydělají.
Když je pak zřejmé, že peníze nestačí, a když z tohoto důvodu dochází k dalším zásadním komplikacím, nezbývá nejednou jiná možnost, než si ještě nějaké peníze někde půjčit. Aby se zaplatilo to, co se zaplatit musí, a dalo se podnikat a žít dál.
Jenže ne každému podnikateli v bance půjčí. Tady se totiž žadatelé prověřují, posuzují se jejich schopnosti splácet, a když vzniknou pochyby o bonitě takových podnikatelů, raději se žádosti zamítají.
Ale naštěstí je tu i nebankovní americká hypotéka, u které se často není třeba neúspěchu obávat. U té se ručí za půjčené peníze nemovitostí, a proto se tu půjčí i těm, kdo nejsou právě dokonale vypadající. Protože je tím pádem jasné, že se půjčené peníze určitě vrátí.
A tak o nebankovní hypotéku žádají ti, kdo by možné neměli nikde jinde naději. Protože tady to nejspíše zvládnou a podnikání se zachrání.