Jistou závist, která je pro náš národ tak typická, vzbudily v posledních týdnech zprávy o nárůstu platů u firmy Škoda Auto. Média psala o 20%, což nakonec není tak zcela pravda, ale v globálu je to vlastně jedno. Zaměstnanci naší národní automobilky si rozhodně jednak hodně přilepšili a zároveň byli bohatě odměněni za svoji obětavou práci. Ono pracovat pro tuto automobilku nemusí být také žádný med. Zkuste si stát hodiny u pásu, kde výroba musí běžet s naprostou přesností, nebo se dohadujte s manažery na poradách. Běžný pěšák si v práci užije své a také často poměrně daleko za prací dojíždí, budiž mu tedy několik těch tisíc přáno.
Ke zvyšování platů jsou nuceny i další podniky a firmy a tak si může velká část zaměstnanců napříč spektrem pracovních pozic libovat a mnout ruce a spřádat plány na letošní dovolené. Konkurenční boj sílí a firmy se přetahují o své odborníky. Aby je přiměly odejít od jejich dosavadního zaměstnavatele nebo naopak přiměly zůstat, tak musí nabídnout něco navíc. To bývá v první řadě právě navýšení platu nebo nějaké extra prémie za dobře vykonanou práci, splnění vytyčených cílů a podobně. Případně jiné, nepeněžité bonusy, které jsou pro zaměstnance atraktivní.
Člověk se tak ptá, kam až mohou vlastně platy stoupat a jak dlouho to ještě asi může vydržet. Zlatá éra nemůže trvat věčně a nějaká ta hospodářská krize už určitě někde číhá, aby mohla nastoupit a srazit nám hřebínky. Lidem totiž tradičně chybí pokora a nároky některých jsou opravdu více než přehnané. Minimálně vzhledem k jejich zkušenostem a odbornosti. Každý by chtěl mít všechno a naše touha rozhazovat peníze nezná mezí. Kdo je chytrý, myslí na zadní vrátka a využívá současného blahobytu k tomu, aby se zajistil do budoucna, kdy se nám zas tak dobře třeba nepovede. Našetřit si dostatek kapitálu je nutnost.