Je fakt, že v dnešní době, kdy dovolenou určuje podnik si moc vybírat nemůžete. Většinou máte dvacet dní. Z toho vám za komunistů mohli určit polovinu, tedy deset. Nyní tento zákon neplatí, a tak to může dopadnout jak u sousedů, že muž musel vybírat dovolenou v únoru, kdy byly děti ve škole a nedalo se nikam jet. Jenže v podniku nebylo co dělat a nikoho to nezajímalo.
My se však podíváme na dovolenou, která vyšla a už se může plánovat.
Ve své podstatě členění naší planety mapami a státy, jsou na výběr jen dvě možnosti. Dovolená tuzemská a zahraniční. Je tedy velmi smutné, že kolikrát ta zahraniční vyjde levněji než ta u nás. Je to dáno jednak našimi zákony a daněmi, ale více absolutní nenažraností člověka jako takového. Jak jinak si vzít to, že jen za nocleh dáte tisícovku za osobu? Ano, skoro všude. A když seženete nocleh za osm stovek, tak si říkáte, jaké jste neudělali terno. Nikdo ať mi nevypráví, že je to na elektriku, prací prášky a tak podobně. To by museli prát každé povlečení zvlášť, a ještě ani tak by to nevycházelo.
Ale pryž od cen a ceníků. I když jsou podstatné. Mít dovolenou za dvacet tisíc a čtyřicet je dost velký rozdíl.
Letní dovolené se většinou plánují k moři. Nebo všeobecně k vodě. Dost lidí je turistů, kteří naopak zdolávají hory a vršky. A tak býváme svědky zajímavého dění na plážích, kde se jedinec nemůže ani obrátit na druhou stranu, aniž by nějak nedloubl do souseda ležícího vedle. Turistické chodníky jsou pak přecpány turisty a už i medvědi, kteří nic nevědí, před nimi houfně prchají do lesů hlubších a hlubších. Ale i tam jsou lidé a oni nenajdou nikde klidu. Proto útočí.
Dovolená zimní je na horách jistě prima, pokud ovšem najdete místo, kde zase není hlava na hlavě. Mimochodem, pokud o nějakém víte, dejte mi vědět. Ale nikomu o tom neříkejte. Aby tam nechodili lidi.